Týden na Taiwanu

Cestou na Nový Zéland jsme se na skok zastavili na Taiwanu… Původně hlavně proto, abychom nějak šikovně využili nutný přestup při letu na Zéland. Ale Taiwan zdaleka předčil naše očekávání!

Proč Taiwan?

Nedávno jsme s Andy dostali Working Holiday víza na Nový Zéland. Je to program, díky kterému můžete v dané zemi pracovat a cestovat celý rok a hodně lidí si pobyt pak ještě prodlužuje, případně žádá o trvalý pobyt. My už jsme takhle byli rok v Kanadě a ještě předtím nějaké 4 měsíce v USA (to byl ale zase studentský výměnný program J1). S vízy na NZ nám to už jednou 3 roky nazpět nevyšlo…a tak jsme tenkrát jeli do “záložní” Kanady. A byl to ten nejlepší záložní plán ever, ale o tom zase jindy 🙂 . Tentokrát nám NZ vyšel, já dal výpověď v práci v Praze, Andy přerušila Ing studium a už nám nic nebránilo v cestě. A protože na NZ z ČR stejně nelétají přímé lety, rozhodli jsme se udělat si ještě takový “prodloužený přestup” na Taiwanu, kde máme dobrou místní kamarádku Ivy, se kterou jsme se seznámili v Kanadě.

První den

Do Taipei (hlavní město Taiwanu) jsme přiletěli v 6 ráno po asi 16 hodinách na cestě. První let z Prahy do Frankfurtu měl přes hodinu zpoždění a ve FRA jsme jen tak tak stihli přestoupit na let do Taipei. Ale dali jsme to 🙂 .

V letadle jsme si loupli prášek na spaní, abychom zvládli celý další den a lépe se vyrovnali s časovým posunem +6 hod. Když jsme se na Taipei Main Station vymotávali z obřího vestibulu metra, z jednoho průchodu do garáží na nás fouknul průvan horkého vzduchu, mysleli jsme, že je to prostě teplo z garáží. Jenže když jsme se konečně dostali ven ze spleti chodeb, pochopili jsme, že to byl prostě jen průvan z venku a to horko (cca 35 stupňů), který je ještě znásobený vysokou vlhkostí vzduchu, je v létě v Taipei vlastně ještě docela “v pohodě” počasí – prý bývá ještě hůř.

Ještě v metru jsme si hodili veškerou bagáž do zamykacích skříněk a vyrazili do města. Překvapivě jsme to po těch pár hodinách spánku na sedačce v letadle vydrželi celej den a večer jsme se ještě stihli setkat s Ivy, která nás vzala do michelinské restaurace Din Tai Fung na tradiční Taiwanský jídlo, hlavně knedlíčky xiaolongbao. Po krátký procházce nočním městem jsme zamířili rovnou domů.

Taipei 101

Na další den ráno jsme měli naplánovanej výlet do Hualienmenšího města na východě ostrova. Kromě krásných pláží a výhledů na otevřenej pacifik, je poblíž taky úžasnej národní park Taroko. Ivy nám předem zabookovala místenky do vlaku, který jel kolem 8:00 – bez nich bychom si prý neškrtli a celou cestu (cca 3 hodiny) bychom museli stát. Takže 3 budíky na 6:30, hlavně abychom nezaspali a neujel nám vlak. Po tom dlouhým dnu jsme oba usnuli jak mimina. No…a co myslíte. Probudili jsme se v 8:30, takže vlak už byl ten tam. 😀 Naštěstí nám lístky platily,  akorát jsme přišli o tu místenku, takže jsme cestu proseděli na zemi.

Noční Hualien a národní park Taroko

V Hualien jsme si půjčili auto, ubytovali se v AirBnb a vyrazili do parku Taroko, který je cca půl hoďky cesty od Hualien. Už jen z těch výhledů z auta nám spadla brada! Protože už se schylovalo k večeru, stihli jsme jen menší procházku v parku, ale následující den jsme tam měli namířeno znovu.

Večer jsme v Hualien vyrazili na tradiční night market (noční trhy), který jsme si podle Ivy rozhodně nesměli nechat ujít. Jde o trhy, na které spousta místních, ale i turistů vyráží především za jídlem. Nejrůznější jídla jsou k dostání na jednotlivých malých stáncích – podobně jako u nás na různých food festivalech, nebo na pouti. Jídla se dost opakují – velkou část tvoří nejrůznější mořská havěť na různé způsoby, tradiční masové knedlíčky nebo tzv. stinky tofu (smradlavé tofu) – to nám Ivy vychvalovala do nebes, že to musíme zkusit. Smraďocha jsme tedy zkusili – je to prostě řádně odleželá kostka tofu hozená do friťáku a přelitá jejich spešl pikantní omáčkou. No, nemohli jsme si pomoct, ale za tenhle tip jsme Ivy příliš vděční nebyli :-). Přirovnal bych to k pojídání usmažených týden nošených ponožek. Jediný, co to trochu zachraňovalo, byla ta výrazná omáčka, která většinu toho smradu vcelku úspěšně přebíjela 🙂 . Tahle delikateska je navíc cítit na hony daleko. Na každém dalším night marketu jsme na ni znovu narazili, ale už nikdy jsme se k její konzumaci nenechali přemluvit… 😀

Noční procházka městem Hualien

Stánky s jídlem občas střídají stánky s různými hrami…zase dost podobné těm našim pouťovým. Překvapivé pro nás bylo, jak dlouho to na night marketech žije. Ani po půlnoci lidé nepřestávali proudit trhovými uličkami. Ikdyž na podobné trávení času moc nejsem, na Taiwanu mi to vlastně celkem vyhovovalo. Celý den venku vládlo vyčerpávající horko a večer byla jediná doba, kdy se od něj dalo uniknout, trochu zregenerovat. A když u regenerace nechybí dobré jídlo, ke štěstí chybí jen málo…pokud to není stinky tofu 🙂 .

Další den jsme znovu vyrazili do Taroka a tentokrát si tam dali menší výšlap, který rozhodně stál za to. Obzvlášť po několika horkých dnech strávených ve městě to bylo příjemný osvěžení…

Brouzdání po Taipei

Další den v Taipei jsme se rozhodli osedlat dopravní prostředky – Andy vzala kolo, já cruiser (skate). Ve městě mimochodem funguje skvělá služba YouBike, díky který si můžete na jedný z mnoha parkovacích stanic půjčit kolo a vrátit ho kde se vám hodí – jsou opravdu na každým rohu.

Tenhle způsob dopravy byl podstatně snesitelnější, co se snášení horka týče. A taky jsme tak mohli prozkoumat celkem vekou část města, včetně uliček, kam bychom se normálně určitě nepodívali. Po brouzdání městem jsme navštívili významný buddhistický chrám a večer jsme si vyšlápli na horu Elephant Mountain na parádní výhled na noční město.

Tam jsem mimochodem málem vypustil duši, protože cesta na horu vedla takovou polodžunglí, kde bylo snad ještě o dalších 10 stupňů víc a neskutečný vlhko. No a na vrcholku na mně místo bazénu nebo vychlazenýho nápoje čekalo hejno komárů, který se ze mě solidně nasosalo. Ten výhled na noční město za to ale stál, o tom se mimochodem můžete přesvědčit na týhle fotce, nebo na záběru ve videu!

Poslední 2 dny jsme strávili s Ivy a byly to snad nejlepší dny celýho “mezipřistání”. Jeden z večerů nás vzala na do části Jiufen, kde je parádní výhled na okolní hory a oceán. Tam jsme si prošli historické městečko, pro změnu skočili na night market něco sníst a pak jsme z balkónu jedné čajovny v klidu sledovali západ slunce nad oceánem. Poslední den jsme vyrazili do vzdálené části Taipei, kde jsme se projeli na kolech podél řeky a pak jsme šli na místní pláž. Ani nedokážu popsat, jaký bylo po těch prochozených dnech v pětatřiceti stupních skočit do vody! A kromě toho ta pláž byla nádherná, ale o tom se taky můžete přesvědčit ve videu…

A tím se dostávám k tomu, jakej ve mně zanechal Taiwan dojem. Z velkoměsta Taipei, který je samo o sobě moc pěkný, jste za 2 hoďky v parádních horách a za hodinku na pláži. Může si někdo přát víc? Akorát kdybych tam žil, asi bych si musel pořídit nějakej skafandr s klimačkou, jinak bych zdechnul vedrem 🙂

Taiwan = vyspělá země?

Hodně lidí si asi na první dobrou nedokáže Taiwan nikam zaškatulkovat, možná ani ukázat na mapě. Musím se přiznat, že já jsem na tom byl před tím, než jsme poznali Ivy dost podobně.

Takže… pro podobný ignoranty jako jsem já 🙂 Taiwan je ostrov v jihovýchodní Asii, u pobřeží Číny a s jeho příslušností je to trochu složitější. Čínská Lidová Republika (rozuměj komunistická Čína 🙂 ) považuje Taiwan za svou 23. provincii, zatímco Taiwan (Čínská Republika) je dnes již samostatný demokratický stát. Za samostatný ho ale oficiálně přijímají jenom některé země. To všechno má samozřejmě kořeny v historii, ale o tom už toho tolik nevím, a hlavně na to tady není příliš prostoru. Nicméně z toho, co jsme měli šanci od lidí vyzvědět, většina Taiwanců opravdu nemá ráda Číňany a jsou hrdí na svou samostatnost a historii. Za to je cením a už se “moc těším”, až zase uvidím, jak naše vážená hlava státu někde čínskému prezidentovi leze do zadnice a ještě sám prohlašuje, že do jejich záležitostí nám nic není a nemáme je co poučovat, jen aby se k nám sypaly čínské zlaťáky.Taiwan na mapě Asie

Každopádně při cestě na Taiwan neočekávejte asijské domorodce, kteří vidí bělocha poprvé v životě. Je to velmi vyspělá země, která za posledních 30 let prošla raketovým vývojem a může se chlubit ekonomikou držící 22. příčku na žebříčku kupní síly jednotlivých zemí světa.

Samotného mě až zarazilo, jak “západně” Taiwan působí. Když si člověk odmyslí všudypřítomné čínské nápisy a vzhled Taiwanců, bez problému bych uvěřil, že jsem v jednom z velkých evropských, nebo možná spíš amerických měst. Vlastně jsem z toho byl paradoxně možná i trochu zklamaný. Na to, že to byl náš úplně první výlet do Asie bych možná čekal trochu větší kulturní šok. Na druhou stranu, právě kvůli tomu je podle mě Taiwan naprosto ideální brána do Asie. Poznáte místní kulturu, která je značně jiná. Ale stále se celkem bez problému domluvíte anglicky, čeští Pepíci, kteří neradi zkouší nové věci (ikdyž ti asi končí u jižních hranic Chorvatska) si najdou i evropské jídlo…a celkově poznáte Asijskou zemi bez nějakého většího kulturního šoku.

Hurá na Zéland!

Tak a tím naše Taiwanské dobrodružství končí. Ale naštěstí nemíříme zpátky do Čech, ale naopak pokračujeme ještě dál od domoviny. Teď nás čeká shánění práce a další zařizování na Zélandu. To už sice asi taková pohádka nebude, ale proto jsme do toho konec konců šli! A pokud by vás zajímalo, jakou práci jsme tady našli, kde bydlíme a jak se tady celkově žije, napište do komentářů a já třeba zase připravím nějaký článek! 🙂

Další články

VIDEO: Bali a Nusa Penida

Adam Dobiáš

Jak vznikal náš domov na čtyřech kolech

Adam Dobiáš

Místa na Bali, která si nesmíte nechat ujít

Adam Dobiáš

3 komentáře

Petra 16. 7. 2018 at 15:37

Moc pěkný článek… těším se na další 👍👍👍

Odpovědět
Ra 16. 7. 2018 at 16:20

super profi deníček
Ra
Metjov chvali timelapse prý nejlepší
cao

Odpovědět
Kája Strnadová 22. 7. 2018 at 10:43

Úžasný nááápad! Ať se vám daří! 🙂

Odpovědět

Vložte komentář

Přidejte se k nám!Přihlaště se k odběru našeho newsletteru a získávejte upozornění na každý nový článek přímo na váš e-mail! :-)